Od začátku měsíce se odpolední teploty pohybovaly kolem 15-20° a nikdo by nepomyslel, že se nám tak ochladí. Jasně že z předpovědi počasí jsme věděli, že bude jen kousek nad nulou a od 500 metrů nad mořem bude sněžit. Když máte celý měsíc tak krásné jarní počasí a teploty vysoko nad nulou, tak vám tahle předpověď dojde, až opravdu uvidíte sníh 😉
Ráno bylo celkem chladno a tak jsme se nabalili, vzali rukavice, čepky, pod kalhoty oteplováky, tři vrstvy triček nebo mikin a taky pláštěnky a nepromokavé bundy. Ve vlaku se nás ráno sešlo třicet a zanedlouho jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina vystoupila už v Hrabišíně a měla před sebou 22 km těžší trasu.
Druhá početnější skupina jela dál až do Nového Malína s tím, že půjde kratší trasu 15 km.
V plánu bylo, že se sejdeme na Kamenném vrchu a tak jsme byli zvědaví, jestli nám to časově vyjde.
Druhá skupina z Nového Malína si vyšla po zelené značce Malínskou roklí. Trasu měli kratší a proto mohli jít více na pohodu 😉
První skupina, která už ukrajovala kilometry z 22 km trasy, vyrazila z Hrabišína po modré turistické značce. Do kopce jsme se pěkně zapotili a začalo lehce mrholit. Dolů šly po pár kilometrech čepky, rukavice, bundy a ani jsme nevěřili, že je maximálně kolem 5 stupňů nad nulou. Naštěstí nefoukalo a nepršelo. Lehké mrholení jsme zvládli i bez nepromokavých bund a pláštěnek. Po pár výškových metrech už mrholení přešlo v lehké sněholení (mrholení, ale sněhové). Pořád to ale nevypadalo, a to už jsme se dostávali nad 500 m, že by mělo dnes sněžit.
Zlom přišel až při výstupu na rozcestí „Pod Smrčníkem“. Vzhledem k tomu, že nebyly skoro žádné výhledy, tak jsme vrchol Volyň a Smrčník obešli. Za Smrčníkem nás proto čekal strmý výstup a změna počasí byla skokovitě znát. Začalo více sněžit, sníh už se držel na stromech i místy na trávě a začalo přituhovat. Z rozcestí „Pod Smrčníkem“ už jsme šli zimní přírodou, sníh neroztál ani na zemi a začínala ho být souvislá vrstva. Pořád ale jen do 1 cm maximálně.
Od rozcestí „Kamenec“ už jsem to měli jen několik minut a pár výškových metrů na samotný vrchol a tam už na nás čekala druhá skupina, která si také dala do těla, protože z Malína vystoupali celkově 600 m, což je hodně dobrý výkon 😉 Na Kamenném vrchu je vyhlídková plošina, kam se každý vylezl přesvědčit, že dnes opravdu je vidět úplné hov.. 🙂 ale ta mlha byla krásná a do toho nám padal sníh. Takhle v dubnu je to nádhera a tak se sem musíme vypravit ještě alespoň jednou, až bude lepší počasí a viditelnost.
Z Kamenného vrchu jsme se rozdělili a každá skupina si pokračovala vlastní cestou. Druhá skupina se vracela kolem přehrady Krásné zpět do Malína a první skupina na delší trase pokračovala až do Vikýřovic.
Během dne šlo vidět čím dál méně do dálky a tak jsme se kochali tím sněhem. V některých místech to bylo opravdu, jako by se nám jaro, léto a podzim vytratil a začala opět zima.
Jakmile jsme měli Vikýřovice na dohled, tak se sněžení změnilo na drobný deštík a po sněhu, nebo po zimním počasí ani památky. Ve Vikýřovicích už bylo zase jaro. I když trošku deštivé a chladné.
Celou výpravu si užilo 30 turistů a dva psi, kteří obě skupiny doprovázeli a hlídali.
