Letošní „koniklecování“ jsme si domluvili na poslední chvíli opět podle počasí. Výpravu do Strejčkova lomu za konikleci velkokvětými, přesněji jde o varietu „Moravica“ s užšími úkrojky listů, jsme začali v Brodku u Přerova. Více o konikleci velkokvětém – zde na Wikipedii
V Brodku jsme navštívili místní raritu, kterou je zvonkohra. Naštěstí nás objevil místní specialista, který nám celou zvonkohru pustil a turisté si tak mohli poslechnout 3 skladby. Musíme dodat, že je to krásné, ale je lepší stát od zvonkohry o něco dále, protože je opravdu hodně hlasitá. Ono taky když se rozezvučí postupně 22 zvonů, tak to má sílu.
Od zvonkohry jsme se vypravili po modré turistické značce směrem na Kokory. Jakmile jsme dorazili k říčce Olešnici, tak jsme kolem ní prošli až do Majetína. Říčka Olešnice protéká Velkým Újezdem, Tršicemi, a její pramen je kousek od pramene daleko větší řeky Odry. V Majetíně jsme se podívali na kostel sv. Cyrila a Metoděje, kde už na nás čekal moderátor Českého rozhlasu Olomouc pan Aleš Spurný, který s námi udělal krátký rozhovor a pak se s námi vypravil do Strejčkova lomu na koniklece.
– – –
Z Majetína vedla cesta po úplné rovině kolem pískoven, kde racci a další vodní ptáci vytvářeli ohlušující zvuky, které některým turistům připomínali zvuky z filmu „Cesta do pravěku“. Když jste se trošku zamysleli, tak nebyl problém si představit prolétající pravěká monstra a celá atmosféra byla opravdu skoro až hororová. Ale některým se zase u pískoven vybavily vzpomínky na moře a tak si každý přišel na své a mohl si představit, že je právě u moře a nebo v pravěku 🙂 No a na kterém jiném místě tohle všechno zažijete 😉
Ke Strejčkovu lomu už to byl jen kousek a tak jsme zanedlouho stanuli před malým kopečkem, který na okraj lomu vede. Po cestičce k lomu jsme žádné koniklece neviděli, ale jakmile jsme vystoupali a ocitli se na okrajích před lomem, tak už se nám první rostlinky ukázaly. Hodně jich bylo ještě nevykvetlých, takže doporučujeme návštěvu tak za 10 dní, ale nám to stačilo. Květů jsme pak našli plno a je dobře, že jsou některé z nich na skrytých místech, kterých si na první pohled ani nevšimnete. Po sestupu do lomu jsme oslavili, že už nám konečně přišlo jaro a všichni si odpočinuli a ohřáli se v jarním slunci. V Lomu je vždy krásně teplo a i proto je na okrajích lomu step, ve které se daří konikleci velkokvětému a dalším teplomilným rostlinám.
V lomu bylo krásně a je dobře, že i v rovinaté Hané jsou místa, která jsou na první pohled skrytá, ale když k nim přijdete, tak nestačíte žasnout 🙂 Lom je odhadem asi 15 a na některých místech až 20 metrů hluboký a jeho stěny z vápence jsou krásnou kulisou k posezení, odpočinku a načerpání sil 😉 Jednou za rok se sem vždy na koniklece vypravíme, takže příští rok v podobný termín bude opět „koniklecování“.
– – –
– – –
– – –
Z lomu s námi Český rozhlas Olomouc natočil ještě pár rozhovorů a všichni byli s celou výpravou spokojení a pochvalovali si příchod jara a krásně slunečné počasí. Ještě nás čekala jedna zastávka, kterou někteří vynechali, protože potřebovali stihnout vlak z Grygova, ale většina výpravy si ještě prošla kousek přírodní rezervace Království až ke Královskému dubu. Tento velikán má uváděný věk kolem 500 let a je na místě, kde kdysi odpočíval pod dubem Václav III.
– – –
K tomuto stromu se váže legenda, která vysvětluje důvod převodu královského lesního majetku (od těch dob nazývaného „Království“) do majetku města Olomouce. Na místě Krále dubu, ve svém královském lese, odpočíval roku 1306 mladý král Václav III. Zabloudil na lovu a rozhodl se, že pod doubkem počká na svou družinu. Všude byl klid, jen tráva lehce ševelila. Pak přitančily víly a hrály si s malým jelínkem. Náhle vrazil na palouk vlk a vrhl se na jelínka. Král po něm vystřelil a… probudil se. Byl na palouku sám a co se mu zdálo, mu nešlo z hlavy. Vrátil se do Olomouce a les věnoval městu. Měl jediné přání: aby dub, pod kterým měl tak zvláštní vidění, nebyl nikdy pokácen. Zanedlouho, v srpnu 1306, byl poslední potomek nejstaršího českého královského rodu, poslední Přemyslovec, zavražděn. Avšak královo přání bylo splněno. Dub, pod kterým se zdál královi onen zvláštní sen, byl zachován. A když sám padl, byl na jeho místě vysazen nový. A ten tady, v Grygově u Olomouce, stále stojí. (legenda převzata z webu geocaching.com)
Touto krásnou legendou a posezením u Králova dubu jsme zakončili tento krásný výlet a ukázali si, že i v rovinaté Hané jsou opravdu krásná a zajímavá místa. Pak už nás čekalo pár minut na nádraží do Grygova, kde jsme počkali na vlak do Olomouce. Děkujeme všem turistům, kteří se s námi vypravili na „koniklecování“ do Strejčkova lomu a také děkujeme Alešovi Spurnému z Českého rozhlasu Olomouc za zpestření celé výpravy a za rozhovory a pozvánky na naše další akce, které s námi natočil.
