Při prvním ročníku „Zimního sestupu z Vysoké Roudné“ jsme toho zažili opravdu hodně 🙂
Po příjezdu do Mutkova jsme provedli společné foto na autobusové zastávce. Celkem se nás vydalo na sestup 31 turistů. Rekord nepadnul, protože nás bylo minule stejně, ale o tom to není. Přivítali jsme zase nové tváře, takže nás těší, že na pochody se vždy objeví někdo nový. Po společném focení (tady jsme byli ještě všichni pohromadě naposledy 🙂 jsme se vydali z Mutkova po zelené a žluté, na konci Mutkova už jen po žluté. Po příchodu do lesa jsme procházeli pravou zimou. Všude sníh, zasněžené stromy, ale vzhledem k nízkým teplotám i bahno pod sněhem. Právě kvůli bahnu se první část ve vedení vydala podél cesty lesem a díky tomu jsme minuly odbočku žluté. Pár z nás počkalo, ale dalších 8 turistů šlo dál s tím, že na nás pak počkají. Po příchodu dalších turistů jsme zjistili, že se vedoucí skupiny spletl 🙂 a odbočili jsme. Tohle se stává maximálně jednou za dva roky 🙂
Takže nastala improvizace, a museli jsme se nahánět po lese, celá skupina se rozpadla a rozdělili jsme se na několik částí 🙂 Naštěstí jsme se všeci dohledali, ale už jsme byli rozděleni a řekl bych, že rozseti po celém lese. Pár telefonátů a alespoň jsme věděli, kde kdo zhruba je a s kým. No stane se. Začala být všude po lese hustá mlha a tak všechno vypadalo nějak stejně…
Vzhledem k tom, že jsem tentokrát šel až mezi posledními, tak popisuji zadní část výpravy 🙂 Po pár kilometrech jsme se shlukli na dvě skupiny, v té zadní nás bylo celkem 9 a v přední části všichni ostatní. Když jsme dorazili na Vysokou Roudnou, tak se nebe začalo projasňovat. Při sestupu lesem už sem tam prosvítalo slunce a s každým metrem mizel rychle sníh. Před Sterliskem už nebylo po sněhu ani památky a námraza na stromech začala tát. Jako by začalo jaro. Po cestě k Oltářnímu kameni bylo vidět po levé straně na Vysoké Roudné, že je pořád sníh. Odhadem od 600m.n.m. Pod touto hranicí bylo krásně jaro a svítilo slunce.
Za nedlouho jsme došli k Oltářnímu kameni, kde jsme došli účastníky výpravy z první skupiny, Pak jsme se rozdělili a cestou ke Zlatému potoku a Josefčině studánce vyfotili pár fotek. Až na 4 poslední turisty jsme se sešli všichni na vyhlídce nad Chabičovem, kde byl opravdu krásný výhled. Škoda jen, že LČR nepokácí okolní keře a nálety, aby bylo vidět jako dřív více doprava na Litovel a Uničov. Možná se toho dočkáme. Bordel kolem altánu je otřesný.
Budeme se muset domluvit na úklidu a postarat se o tato zajímavá turistická místa, aby nedělaly ostudu okolí a byly chloubou.
Výlet jsme zakončili v Chabičově a sjeli autobusem do Šternberka. Měli jsme pak asi hodinu a půl čas na oběd a v 15:00 začala v Expozici času přednáška Jany Formánkové o Kanárských ostrovech. Jana s námi šla na „Zimní sestup“ a pak měla ještě dvouhodinovou parádní a inspirativní přednášku. V květnu by nám měla udělat další přednášku o Kanárských ostrovech, takže se už moc všichni těšíme.
Partner KČT Šternberk
Fotogalerie
[nggallery id=20]
