Sobota 3.12.2016 začala poklidně. Skoro stejně jako každá sobota v roce. Pokud jste turisté nebo Větrači, tak vždy začíná výletní a výpravová sobota poklidně. Ráno si někdo balí věci a na poslední chvíli hledá, co kde ještě přibalit, kolik vzít paliva a kolik jídla… Někdo, kdo nemá co dělat a má čas, si nachystá batoh už den předem 🙂 Ochudí se tak o chvilky napětí, kdy těsně před odchodem na vlak nebo bus, hledá a přemýšlí, co zapomněl. Na co si nevzpomněl, to stejně nenajde, to vám dojde až ve vlaku cestou na výpravu a to už je trošku pozdě…
Co se dá dělat, rozjetý vlak už nezastavíš 🙂 tak jsme rádi, že se vždy sejdou fajn lidé odhodlaní zdolat nějaký ten vrchol, vystoupat na rozhlednu, vidět kus světa, který dosud neviděli a poznat krásy přírody, které nám leží doslova za humny, jen je s rozvojem cestovního ruchu nějak opomíjíme. A to je velká škoda. Proto jsem rád, že výpravy Klubu českých turistů, tak i Větrání přináší skvělé výpravy, výlety a putování za zajímavými místy a vždy se skvěle pobavíme… Zábava a dobré pivo musí být na každé výpravě. To je základ spokojených turistů a Větračů. No a samozřejmě také zvířátka a kafe z automatu a ochutnávka domácích produktů 😉 Kdo peče a pálí, je vždy vítán… A kdo nepeče a nepálí, tak musí umět nakrájet klobásu nebo sehnat nějakou tu drobnost na zub.
Dnešní výprava začala odjezdem vlaku ze Šternberka do Olomouce. Po cestě se k nám přidali další účastníci výpravy a v Olomouci na nádraží jsme již netrpělivě vyhlíželi další a další, kteří se k nám přidávali. Vlak jsme stíhali perfektně, takže jsme si ještě prohlédli hlavní nádraží v Olomouci, prohodili pár slov, obohatili se o časopisy ČD, ať máme ve vlaku co číst, kdyby se s námi soused nechtěl bavit a vyrazili obsadit minimálně jeden vagón rychlíku Portáš.
Zajímavé je, že nikdy si ve vlaku nepřečtu žádný časopis, který si beru ani který seženu někde po cestě. Vždy se s námi sousedé baví a když ne, tak se bavíme s nimi, takže pořád někdo něco vykecává a vlak najednou jede jaksi mimo prostor a čas a najdenou jsme na místě… Honem honem kouknout na WC a rychle ať to stihneme než vlak zastaví. Čím delší cesta, tím delší fronta před cílovou stanicí na obou stranách vagónu 😀
Po příjezdu do Ústí nad Orlicí jsme si našli start místního pochodu „Skobácké putování“ a vydali se na cestu. Kudy tedy? Po žluté? Jasně po žluté, to je přeci jasné ne? A najednou kdosi hlásí, že máme odbočit doleva. No jo, to je jasné, doleva po žluté 🙂 Ještě, že alespoň jeden turista ve výpravě vždy sleduje značení, když se ostatní baví a jdou rovně 😀 Tak jsme šli a objevovali krásy místní přírody. Nejprve jsme šli přes zavřený most. Takže hlavně postupně a jednotlivě, ať ten most s námi nesletí… a pak dál po silnici plné zákrut nad řekou. Ještě že po chvíli, přesněji po 200 metrech, které jsme odhadli naprosto přesně, odbočila cesta doprava do lesa. Tady začalo pomalé stoupání Vlčí roklí a hned na začátku první společná zábava. Naučná tabule s hádankami o tom, jak dlouho vydrží v lese odhozený papír, sklo, plechovka nebo třeba cigareta. Moc jsme se netrefili a tak raději nebudeme nic odhazovat. Přeci jen platí, že co si kdo do přírody donese, to ať si zase odnese… Příroda má zůstat čistá.
Po krátkém ale nádherném stoupání touto roklí, jsme dorazili až k Vlčí studánce. Tady musíme pochválit provedení vlčí hlavy z kovu, ze které teče pramen. Krásně a vkusně zasazeno do kamenné zídky. Krásné místo k odpočinku a už to šmarujeme na další studánku a od ní rovnou na Andrlův Chlum k rozhledně a hlavně do restaurace. Rozhledna bohužel byla v těžko schůdném stavu pro všechny členy výpravy, protože po pátečním dešti a namrznutí bylo ze schodiště kluziště a lézt do 35m výšky nebylo dobré rozhodnutí. Tak jsme si alespoň řekli, že se sem musíme vrátit, až nebude mrznout.
V restauraci jsme dostali diplomy, perníček a další suvenýry a po vydatném posilnění se domluvili, že na rozhlednu nepůjdeme a sejdeme se u perníkové chaloupky. No perník jsme neměli, ale perníková chaloupka je kousek od rozhledny, takže jsme tu provedli hromadné foto 🙂
Cestou zpět jsme měli v plánu navštívit studánku U poustevníka a také křížovou cestu. Jak jsme naplánovali, tak se i stalo a s přehledem jsme došli dolů do Ústí ve velmi dobrém čase. Dokonce s drobným předstihem a tak jsme se ještě vyfotili na mostě. Tedy naše stíny na louce pod mostem s výhledem na kostel v Ústí nad Orlicí. Cestou jsme pak ještě potkali létající nanuk. Tedy to je výraz jednoho Martina. Ve skutečnosti nebyl od pravdy daleko. Nad řekou se jako zelenomodrý diamant lesknul ledňáček. Za řekou jsme už od rána obdivovali osvětlené pískovcové skály nad železnicí a po příchodu na nádraží nás přivítal ještě vlak s historickou parní lokomotivou.
Co dodat, krásný den, fajn lidé, plno zážitků, úsměvů, klobás, sladkostí, pití, slunce, sněhu, zimy a tepla, že to ani popsat nejde. Radost z pohybu byla vidět na každém kroku… Ve vlaku cestou zpět ještě proběhly debaty o čemkoliv a v jednom kupé se účastnící výpravy dostali i do Afriky na safari. Takže příště zas a rádi se přidáme k Větračům nebo budeme rádi, když se přidají k nám. Mějte všichni moc fajn předvánoční adventní čas a zároveň přejem klidné a příjemné prožití Vánočních svátků a pohodový konec roku 2016.
fotogalerie z výpravy:
Nezapomeňte:
10.12.2016 – Výprava údolím Sitky – KČT Šternberk
17.12.2016 – Předvánoční procházka k Šumperku – Větrání 2016 – Radost z pohybu
30.12.2016 – Předsilvestrovské sopkování – Větrání 2016 – Radost z pohybu
