Pravá nefalšovaná zima otestovala všechny turisty, kteří se sešli na lednové výpravě. Ráno po sedmé hodině před odjezdem autobusu jsme měli ve Šternberku -11,7 stupňů, což ukazovalo na opravdu zimní zážitky. Bylo fajn, že nefoukal vítr, jinak by pocitová teplota byla asi někde dál. Den před tím bylo nádherné slunečné počasí, ale podle předpovědi se mělo zatáhnout do 9 hodin. Bylo jasné, že nám chvilku bude sluníčko svítit na cestu, ale ne dlouho.
Sešlo se nás ráno před odjezdem autobusu 7 statečných a z Olomouce k nám mířil další otužilec, který si vybral také celou trasu až na Těšíkovskou kyselku. V autobusu bylo příjemně teplo a na čas jsme odjeli do Paseky, kde jsme přestoupili na další autobus, který nás dovezl až na Sovinec.
Po úvodní fotce a pohledu na hrad Sovinec, který je v čím dál lepším stavu, jsme se vydali směr Křížov. Po počátečním výstupu do Křížova nás začalo slunce pěkně rozehřívat a všichni si přáli, ať vydrží co nejdéle na téměř celé zatažené obloze. Bylo jasné, že na náhorních plošinách nad Huzovou a kolem Dalova to bude asi pěkně foukat a pocitová teplota by mohla být mezi mínus 15-20 stupni. Naštěstí je po cestě pár údolí, kde nefouká.
Z Křížova jsme museli sejít do údolí Tepličky, kde bývá mokro a tak jsme očekávali ledovku. Samozřejmě, že tam byla a při sestupu do údolí jsme museli jednu velkou obcházet lesem. Říčka byla zamrzlá a tak jsme ji snadno překonali. Za ní nás čekal mohutný výstup, kde na krátké trase něco přes 600metrů překonáte stometrový rozdíl. Při výstupu z lesa pro ti rannímu slunci byl sníh kolem jako posetý diamanty. Posbírat to ale nešlo, tak jsme pokračovali dál do Huzové. Nad vesnicí už to trochu foukalo, ale to byl jen slabý větřík proti tomu, co nás čekalo před Dalovem.
V Huzové jsme se posilnili, protože nás čekalo ještě několik výstupů a sestupů přes menší údolíčka po cestě do Dalova. Za rozcestníkem „Pod Pomezím“ jsme se dostali k hranici 650 metrů do nejvyššího bodu celé trasy, kde opravdu hodně foukal čerstvý vítr a zima se ukázala, jak umí být krutá. Ráno při slunci a bez větru by se dalo jít i delší trasy, ale bez slunce a při silnějším větru byla teplota opravdu hodně nízko pod nulou. V tuto chvíli jsme si vzpomněli na horolezce a turisty, kteří podcení přípravu nebo je při prudké změně počasí v Tatrách, ale i jiných velehorách, taková zima uvězní a mnozí se už zpátky nevrátí.
Nás naštěstí čekalo menší údolíčko, kde jakmile přestalo foukat, tak nám připadlo, že je snad i nad nulou J Ale to je jen pocit a bylo jasné, po sundání rukavic a jen pár vteřin práce s dotykovým telefonem, že je pořád hodně mrazivo.
Čekal nás závěrečný výšlap k dřevěnému kříži na louce nad Dalovem a poslední kilometr přes otevřenou krajinu, který byl při bočním silném větru a v začínající chumelenici opravdu arktický. V Dalově jsme trošku rozmrzli v místní čekárně na autobusové zastávce a čekali na druhou skupinu, která přijede ze Šternberka.
Čtyři turisté kvůli odpolednímu programu jeli autobusem zpět do Šternberka a my zbývající jsme byli zvědaví, kolik se k nám přidá další nadšenců a trošku bláznů, kteří se vydají do mrazivého počasí místo sezení v teple u televize. Samozřejmě vítáme co největší počet. Přeci jen se takto parádně provětrat s partou fajn lidí je super za každého počasí.
Autobus přijel úplně plný, takže jsme s úžasem sledovali, jestli patří všichni k nám, nebo je tu nějaká jiná akce. Pár lidí přijelo do Dalova asi z návštěv nebo nákupů ze Šternberka, jedna menší skupinka měla samostatný program a vyrazili k jezírku. Zřejmě šli přes Modrou studánku do Šternberka. K nám se přidala i tak velmi početná skupina a nakonec nás bylo 31. K nám čtyřem se přidalo 27 dalších turistů, se kterými jsme v hustém sněžení vyrazili k jezírku. Po krátké pauze jsme se přesunuli k rozcestí u Modré studánky, kde jsme vytvořili společné foto. Tak tak jsme se vešli všichni do záběru, aby fotografka nemusela být kilometr daleko J
Po domluvě na další zastávku jsme se rozhodli otestovat benzinku u cesty na Horní Loděnici, kolem které prochází naše trasa po modrém značení. Udělali jsme dobře, mají tu pár míst k sezení, kafe, záchody, něco na zub a hlavně jsme načerpali teplo před cestou kolem větrníků, kde jsme očekávali největší zimu díky silným větrům, které tu foukají nepřetržitě.
To se také za chvilku potvrdilo a necelý kilometr a půl byl nejhorším úsekem na naší cestě. Jakmile jsme se dostali do lesa a začali sestupovat do údolí směrem k Těšíkovské kyselce, bylo po zimě, alespoň pocitově. Na kyselce jsme otestovali pramen, který se nám zdál v té arktické zimě teplý jako kafe J i když celoročně je hodně ledový a má stálou teplotu jen kolem 9 stupňů.
Na závěr výpravy jsme se vydali na autobusovou zastávku u kyselky, odkud jsme jeli do Šternberka a celý den ukončili posezením v Majáku.
Děkujeme všem účastníkům této pravé zimní, místy až arktické, výpravy a také za skvěle prožitý sobotní den.
Fotogalerie
[nggallery id=19]
