Letošní Jesenická horská túra byla plná slunce a nádherných výhledů. Předchozí roky nám vždy pršelo, byla mlha a neměli jsme žádné výhledy. My turisté sice jdeme za každého počasí, ale když nevidíte ani na krok a jste v jesenických horách, tak si přejete, ať je příště lepší počasí. Výhledy jsou tu famózní, takže jsme byli rádi, že se počasí umoudřilo a po předchozích dnech, kdy to vypadalo zase na déšť, to nakonec přeci jen vyšlo.
Ráno se nás sešlo ve Šternberku a pak v Olomouci přes dvacet a další se k nám přidali později cestou do Branné. Ráno v Olomouci to doslova praskalo ve švech a celou cestu až do Hanušovic jsme měli ve vlaku narváno. V Hanušovicích se konal turistický pochod Pivovarská čtvrtka a tak naši turisté, kteří jeli zpět opět z Branné přes Hanušovice věděli, že zpáteční cesta vlakem bude zase „zážitek“. Určitě by v tento den mělo do budoucna dojít k navýšení kapacity vlakových spojů.
Po příjezdu do Branné už nám krásně svítilo slunce a po rozdělení do skupiny se na kratší trasu po naučné stezce Pasák vypravilo 18 turistů a na delší přes Vozku do Koutů nad Desnou nás vyrazilo deset.
Report z kratší trasy a fotky doplníme.
Na delší trasu jsme vyrazili z Branné po naučné stezce na skalisko Pasák. Hned od nádraží je to hodně do kopce, ale zanedlouho už se můžete těšit na nádherné výhledy. Naučná stezka vede na Pasák okrajem lesa, takže se vám otevírají pohledy na louky, kopce kolem Kopřivné, ale i daleké výhledy.
Za nedlouho jsme dorazili ke skalám Pasák. Pravda je, že ze starých fotek, kdy tu nebyl les, jsou skály zajímavější a bylo by asi vhodné, popřemýšlet o vykácení části lesa kolem těchto monumentálních skal. Ty jsou popravdě hodně zarostlé a určitě jsou dřevinami, které na nich rostou, také značně narušovány. Skály jsou to ale monumentální a tak je můžeme obdivovat opravdu dlouho.
Cestu máme náročnou a tak za chvilku vyrážíme dále za výhledy na Alojzovských loukách.
A jak už samotný nadpis napovídá, tak tato výprava byla plná, ale opravdu plná výhledů na všechny světové strany. Nad Brannou na Alojzovských loukách jsme obdivovali výhledy na Králický Sněžník, Orlické hory, Suchý vrch a Bukovou horu a na samotnou Brannou v údolí s hradem, radnicí a krásně bílým kostelem.
Po výhledech a malé svačince nás čekal sestup do údolí k bývalé osadě Josefová. Podél cesty je několik informačních panelů, jak se tu dříve žilo a také fotky bývalé osady a srovnání s dnešním stavem. Cestou narazíte i na torzo železničního tělesa, po kterém se sváželo dřevo. Na konci bývalé osady jsme přešli potok Hučavu a už se těšili na vodopády. Od mostu přes tento potok už to začínalo pěkně hučet, takže jsme hned pochopili i ten název Hučava. Díky tvrdému podloží je zde nespočet menších kaskád a v jednom místě je vytvořen 2 m vysoký vodopád. Nad ním jsou další kaskády, takže je toto místo opravdu nádherné. Určitě stojí za výlet a moc lidí tu nepotkáte.
Od vodopádů Hučavy jsme zase začali stoupat a věděli jsme, že si odpočineme až na nejvyšším bodě dnešní výpravy, kterým bylo mohutné skalisko Vozka. Místy ještě ležel na cestě sníh a tráva se teprve probouzela po zimě. Tady na hoře je ještě i borůvčí bez listí.
Na Vozkovi jsme si udělali delší přestávku, obdivovali skály ze všech stran a na nich je nádherný kruhový výhled od Keprníku přes pásmo Orlíku, Praděd, Petrovy kameny, Červenou horu, Dlouhé stráně až po Bukovou horu, Suchý vrch a Orlické hory k masivu Králického Sněžníku. Také jsme mohli krásně vidět, kudy povedou další naše kroky.
[ngg src=“galleries“ ids=“27″ display=“basic_imagebrowser“ display_view=“default-view.php“]Byli jsme něco málo za polovinou naší cesty a čas rychle utíkal, takže jsme vyrazili z Vozky dolů po zelené turistické značce do začínajícího údolí Hučivé Desné. Zde je jedno z nejpěknějších míst v Jeseníkách a moc lidí tudy neprojde. Je tu klid a Hučivá Desná tady ještě teče pomalu, kamínky v potoce jsou zbarvené do žluta, jako by bylo ve vodě plno zlata.
Zanedlouho jsme vystoupali do sedla pod Vřesovou studánkou a pak mírně do kopce k samotné studánce. Zde jsou opět nádherné výhledy a ani se nechtělo věřit, že jsme před chvílí stály na mohutné skále na Vozkovi na protější straně hlubokého údolí Hučivé Desné, která teče až do Koutů nad Desnou.
Od studánky jsme vyrazili s nádhernými výhledy do údolí Hučivé Desné a potom s výhledem na Praděd až k rozcestníku „Bílý sloup“.
Odtud jsme odbočili a pokračovali po zelené značce úzkou cestičkou mezi borůvčím až na zpevněnou cestu, která nás dovedla do Koutů nad Desnou.
Bylo krásné sledovat při sestupu do údolí, jak se mění ráz krajiny, kdy borůvčí přešlo ve smrkové porosty, pak smíšené a nakonec krásné bukové lesy.
Odjezd vlakem jsme odložili až na 19:49 a mohli tak hodinku posedět, dát si zaslouženou večeři, Holbu Keprník a odpočinout si. Přeci jen cesta do Olomouce a Šternberka, která nás čekala, byla časově náročnější. Do Olomouce dorazili turisté po 21 hodině a do Šternberka jsme přijeli v deset večer.
I když to byl výlet časově i výkonnostně náročnější, tak už teď se těšíme na další Jesenickou horskou túru opět na jiná zajímavá místa.
